Dnes jsem se s vámi chtěla podělit o nějaké tipy na knihy, které nám za poslední tři roky prošly rukama. Anežka má čtení moc ráda, a proto taky skoro každý den čteme, za což jsem velice ráda, protože:
Už se nám jednou stalo, že si Áňa v obchodě nasadila boty a tvrdila, že dobrý, dobrý. Velikostně vypadaly dobře a tak jsme je koupili. Po pár dnech nošení oznámila, že jí boty tlačí. Asi byly dobrý, dobrý hlavně ty pekné kytičky, kterými byly boty ozdobeny. Tak nic, znovu a lépe.
Na erasmu jsem bydlela s Britkou, Španělkou a Francouzskou. Společně jsme si udělaly několik večerů receptů ze svých zemí (teď si teda uvědomuji, že britskou kuchyni jsme vynechaly, vlastně moc nebyl zájem ;-) ). Ostatní recepty upadly v zapomnění, ale tenhle recept na francouzské palačinky dělám dosnes a celkem často. Céline byla krásná francouzska a její babička vlastnila cukrárnu na jihu Francie. Podělila se s námi tedy o babiččin recept, a já jej dnes sdílím i vámi.
Letos jsem Anežce poprvé dělala adventní kalendář. Přichystala jsem 24 pytlíčků do kterých jsme dali puzzle, sušená jablíčka a hrušky. Krom dobrot tedy bude mít na Štědrý den i obrázek ze všech puzzlíků.
A mohou být hranolky vůbec zdravé? Osobně si myslím, že spíš ne, ale tahle varianta je přeci jen o něco zdravější než klasická smažená. Tyhle hranolky děláme jednou za čas, protože Áňa je má moc ráda a já též nikdy neodolám. Pečeme je v troubě a s celkovou přípravou rozhodně nepřesáhneme ani půl hodiny.
Intenzivně jsem přemýšlela, co budeme dneska s Áňou dělat, až mé oko padlo v kuchyni na brambory. Při výrobě jsem si zavzpomínala na má první bramborová tiskátka, která nám vyráběla moje mamka, vrátila jsem se v čase a připadala si zase jako malá holčička.
Áňa dostala velkou chuť na perníčky a tak jsme se do toho bez váhání pustily. Původní recept máme od babičky a tyto perníčky jsou vynikající, křehké a dají se jíst hned po upečení, což je ideální pro nedočkavé jedlíky.
Recept jsem lehce upravila pro nás netolerující mléko.
Už nějaký ten čtvrtek chodíme s Anežkou do Klubíčka do lesní školky ZeMě. O tom, jak je to tam úžasné napíšu někdy příště, ale dnes jsem nafotila šití stromového miminka, které děti o dalším putování mají v lese objevit.
Tohle malování mě osobně hodně nadchlo. Áňa se sice přidala, ale své výtvory pak točila do kuliček a s nadšením je vyhazovala do koše, takže je nemám na ukázku.
Na tohle tvoření jsme potřebovaly pouze listy a fixy. Asi by se daly použít i nějaké syté barvičky, tak ty třeba příště. Krásný listopad všem přeji.
Tahle lucernička vás zahřeje u srdce vždycky, když se na ní podíváte. Její výroba nám s Anežkou zabrala asi 20 minut, což je ideální doba, po kterou se vaše ratolest bude dobře bavit a nezačne se zbytečně moc nudit.
